CSWU
MENU
starwars
FB

RECENZE: Star Wars: Aftermath: Life Debt

30. 10. 2016 Přidal CSWU komentářů

Galaxie se mění a s reálnou šancí na mír přicházejí i nečekané ambice k dříve nemyslitelným činům. Pro Hana Sola to znamená možnost splatit Chewbaccovi poslední dluh a pomoci mu osvobodit jeho domovský svět Kashyyyk. Mezitím se admirálka Rae Sloane má čím dál víc na pozoru před svým tajným rádcem, záhadným admirálem loďstva, a snaží se zachránit Impérium před rozpadem. Princezna Leia se i navzdory probíhajícím bojům snaží za Novou republiku vyjednat s Impériem trvalý mír. Norra Wexley a její tým je v patách zbývajícím imperiálním představitelům, ale hon končí, když Han Solo a Chewbacca beze stopy zmizí. Zoufalá Leia přesvědčí tým, aby oba pašeráky našel a pomohl jim tak v jejich boji za svobodu.   

Druhý díl kanonické románové trilogie Star Wars: Aftermath od spisovatele Chucka Wendiga navazuje na rozporuplně přijímaný první díl, který stejně jako ostatní tituly v edici Cesta k Epizodě VII – Síla se probouzí nedostál svému marketingovému štítku v ohledu funkčních tie-inů do Epizody VII. Román Aftermath ztrácel cenné body i kvůli přílišnému „hypeu“ a vysokým očekáváním, které knihu bezmála přirovnávaly k jakési „Thrawnově trilogii nového kánonu“. Tedy ke skvělému dobrodružství hlavních filmových hrdinů (Luke, Leia, Han) celogalaktických rozměrů i významu. Toho jsme se však nedočkali, a ačkoli kniha nebyla vyloženě špatná, rozhodně jí přehnaná očekávání ublížila. Pokračování s podtitulem Life Debt se snaží chyby předešlého dílu napravit. Zda se mu to povedlo, se dočtete v recenzi níže.

 

Aftermath_Life_Debt_Cover.png 

Hodnocení Pavla Klimeše:

První díl trilogie Aftermath od Chucka Wendiga jakožto součást marketingově zpackaného projektu Cesta k Epizodě VII – Síla se probouzí i jako první „velký“ román po filmové epizodě VI mě velice zklamal. Z titulu, který byl přirovnáván bezmála k „nové Thrawnově trilogii“, se vyklubal v podstatě lokální příběh o zcela nových postavách, které byly vnímány (ač zpětně připouštím, že ne úplně spravedlivě) skoro jako rušivý prvek a něco, co nás okrádá o čas strávený s Lukem, Leiou a Hanem. Iluze celogalaktického konfliktu zde byla simulována množstvím krátkých interludií. Ta však neměla s hlavním dějem nic společného a kromě bezpochyby velmi zajímavého vhledu do situace na různých místech v galaxii brzy po bitvě u Endoru nenabízela velkou „přidanou hodnotu“, tedy nepřispívala k epické šíři knihy. To vše vedlo k tomu, že jsem se na druhý díl s názvem Aftermath: Life Debt moc netěšil. S  potěšením však mohu konstatovat, že se mé obavy nesplnily.

Nový román vrací na scénu tým lovců imperiálů, který byl utvořen na konci Aftermathu a sestává z novorepublikové pilotky Norry Wexley, jejího syna Temmina (známého z Epizody VII), republikového vojáka Joma Barella, nájemné lovkyně Jas Emari (neteř Sugi z Klonových válek), bývalého imperiálního politického komisaře Sinjira Rath Veluse a Temminova přestavěného starého bitevního droida nazývaného „pan Kostra“. Daleko větší roli zde má i Wedge Antilles v rekonvalescenci, těhotná Leia i její manžel Han (jejichž malá svatba prakticky ihned po Endoru nám zůstala v Aftermathu utajena). Luke je, jak je u všech knih odehrávajících se po Epizodě VI zvykem, pouze zmiňován, ale osobně se neobjeví (možná po galaxii pátrá po jediských artefaktech nebo nových adeptech).

Nevím, jak je to možné, ale členové Nořřina týmu mi ve druhém dílu přišli nesrovnatelně zajímavější a sympatičtější. Ano, dokonce i mladý Temmin Wexley a jeho pan Kostra. Dokonce i Jom Barell, který se součástí týmu stal jaksi mimochodem. Možná je to tím, že dnes už „nemusíme“ hltat všechny možné narážky, které snad naznačí něco o situaci, v níž se odehrává filmová Epizoda VII a můžeme se plně soustředit na děj knihy. Možná si autor Chuck Wendig a editoři z nakladatelství Del Rey vzali k srdci kritiku fanoušků. Možná je to jen mým sníženým očekáváním. Na každý pád se ale nedostavuje onen pocit, že se v knize nic neděje, který u předchozího dílu tak vítězil. Otázka vztahů uvnitř týmu je pak úplně novým aspektem, který je jedním z činitelů, jež knihu posouvají od nudy k horlivému otáčení stránek. Přibylo výrazně i humoru, který slouží jako protiváha poměrně výrazně brutálních momentů knihy.

Netypický přítomný čas vyprávění z Aftermathu zůstal, zato ubylo subjektivně rušivých polovětných konstrukcí i podivných „pozemských“ přirovnání. Struktura hlavního příběhu přerušovaného kratšími interludii je zachována i v Life Debt. Interludií je zde však méně a subjektivně mi přijdou zajímavější (v jednom je i Maz Kanata z Epizody VII). Z toho, že některá z nich obsahují postavy z interludií minulé knihy, se dá usuzovat, že tato „interludia na pokračování“ opravdu směřují k nějakému vyššímu účelu, než jen ukázat nám, jak vypadala situace na různých místech galaxie po bitvě u Endoru.

Pokud se týče postav, zahrnutých aby bylo učiněno zadost všudypřítomnému trendu politické a sociální korektnosti, tak v této knize už mi přítomnost LGBT postav nepřišla zdaleka tak rušivá jako v minulém díle (rozhodně není zmiňována samoúčelně). Skutečně jsem ale moc nepobral zdejší postavu vůdce/vůdkyně pirátů jménem Eleodie Maracavanya, která je kvůli své rase označována tu mužskými, tu ženskými, nejčastěji však genderově neutrálními zájmeny (to jsou ty patvary zhe, zher). Důvod potřeby existence takové postavy (naštěstí pouze v jednom z interludií) je mi záhadou, byť i v Legends se vzácně vyskytovaly rasy se třetím pohlavím). Možná jde o zvláštní Wendigův vtip na přílišnou snahu o korektnost, který mi unikl, každopádně doufám, že tento trend se časem nestane ve Star Wars pravidlem (a to ani nemluvím o tom, jaký bude oříšek případně převést tato anglická genderově neutrální zájmena do češtiny).     

Na straně Impéria se děj soustředí převážně na Rae Sloane, pravděpodobně doposud nejvýznamnější postava pocházející z kanonických románů a povídek. V recenzi na minulý díl jsem ji přirovnával tak trochu k jakémusi „Pellaeonovi nového kánonu“, nyní vidíme, že se od této šablony řádně odklonila a je nyní svébytnou a téměř bych subjektivně řekl, že i zajímavější postavou, než byl Pellaeon z Legends. V předchozím díle se admirálka Sloane poctivě snaží udržet to, co zbylo z Palpatinova Impéria, ale posléze zjišťujeme, že je pouze pravou rukou někoho výše postaveného, mocnějšího a s dalekosáhlými plány. Nyní je tato premisa porušena a Sloane sleduje i své vlastní zájmy. V porovnání s knihou Nový úsvit bych u Sloane viděl v sérii Aftermath posun k obecně zápornější postavě, ale nyní bych ji charakterizoval tak, že jde o zápornou postavu, které fandíme, protože jsou zde ještě zápornější postavy, které jsou jejími protivníky.     

Tím přichází řada na novou postavu záhadného admirála loďstva Raxe, který byl již krátce představen na konci Aftermathu a to způsobem, díky němuž ho mnoho lidí pokládalo za Thrawna, nebo alespoň jeho kanonický ekvivalent (odtud také pocházela ta nemístná označování Aftermathu za první díl „nové Thrawnovy trilogie“). Kanonický velkoadmirál Thrawn se však už mezitím objevil ve třetí sezóně seriálu Povstalci a zdejší tajuplný intrikán se ukázal být jakýmsi neznámým Galliusem Raxem. Nechme stranou to, kdo by to opravdu mohl být (a přiznávám, že tato teorie se mi jako jediná z toho nepřeberného množství opravdu líbí), ale jeho představení zde už nemohlo být všednější. V duchu tajemného závěru minulé knihy jsem čekal nějaké stylové odhalení totožnosti a chvilku jsem i listoval nazpátek, zda jsem omylem nepřeskočil kapitolu, ale není tomu tak. Na začátku knihy Life Debt je jméno Gallius Rax podáno téměř mimochodem, jako by šlo o jméno, které už bychom dávno měli znát. Naštěstí obyčejnost tohoto odhalení nijak neumenšuje zajímavost odkrývání střípků tajuplné minulosti této postavy.

Zatímco předchozí díl byl vlastně takový menší lokální příběh bez galaktického přesahu, zde už dochází k opravdu důležitým událostem a sledovat kroky, které k nim vedou, je prostě famózní. Máme zde dění na straně vedení Nové republiky a také v nejvyšších mocenských kruzích Impéria. Všudypřítomná opatrnost prozradit co nejméně faktů, aby se případně s něčím nedostaly d konfliktu, je také ta tam a musím říci, že mi vyrazilo dech hned několik poměrně podrobných líčení vojenských struktur, například přesný počet imperiálních superdestruktorů (tedy hvězdných dreadnoughtů třídy Executor, abych byl úplně přesný) a osudy těchto lodí. S tím souvisí i moje spokojenost nad tím, že romány nového kánonu nemají potřebu po vzoru Legends představovat pořád nové (a větší) typy lodí, takže nějaký Executor z filmů tam vypadá ve srovnání s často mohutnějšími (když už ne delšími) loděmi třídy Eclipse nebo Sovereign vybavenými superlasery téměř jako vyzáblý příbuzný. Kromě toho zde máme celou řadu narážek na minulá díla (a některé z nich mě vyloženě nadchly). Samozřejmě ani druhý díl Aftermathu není bez faktických chyb. Nejde však o nic infarktového a asi nejvíce mě praštila přes oči zmínka o postavě Arsina Crassuse, což sice zamrzí, ale možná to půjde nějak dovysvětlit v příštím díle.             

V konečném verdiktu musím prohlásit, že téměř vše, co se mi na prvním Aftermathu nelíbilo, Life Debt staví do latě, či alespoň zmírňuje a lze jej až na pár drobných podivností konečně označit za velmi dobrý román Star Wars a silný přírůstek do nového kánonu. Na otázku, zda Life Debt dělá zpětně lepší (tj. doporučeníhodnou) knihu i z prvního Aftermathu, ale neumím objektivně odpovědět. Čistě pragmaticky vzato, pokud vám nevadí, že se zde moc nedozvíte o tom, jak se naši hrdinové dali dohromady a co se vlastně stalo při imperiálním summitu na Akivě, pak můžete první knihu Aftermath směle přeskočit. Chcete-li však znát všechny souvislosti, určitě dejte první knize šanci, abyste si mohli plně vychutnat pokračování Life Debt, které je tak dobré, že se už na třetí díl série, Aftermath: Empire’s End, pro změnu velice, velice těším.    

90 %  

 

Hodnocení Libora Dorňáka:

První díl trilogie Aftermath z pera Chucka Wendiga byl skutečně mimořádnou knihou: Tak velké zklamání jen tak nezažijete, i když se na ni s odstupem času můžeme dívat vlídněji, pořád patří k tomu nejhošímu, co můžeme pod značkou Star Wars číst (a přiznávám, že mé hodnocení bylo zbytečně mírné). Nyní přichází druhý díl a s ním palčivá otázka: Složil Chuck reparát, nebo ne?

Setkáváme se s celou hrdinskou skupinou z minula. Zatímco jsme však v prvním díle otráveně sledovali, jak se potácí dějem až k vzájemnému setkání, nyní tvoří tým a to ne jen tak ledajaký: Tým lovců imperiálních činitelů (za odměnu). A tento posun všem prospěl. V týmu má každý roli, přibylo vzájemných interakcí (od popichování po sex) a místo nesympatickým individuí tu máme sympatickou a zábavnou partu. Osobně se mi líbila práce s filmovými postavami, princezna Leia pobaví a Han Solo se někdy Wendigovi podařil náramně a někdy méně. 

Jak už to bývá, dobrý příběh dělají dobří záporní hrdinové. Máme tu opět Rae Sloane a opět nezbývá než chválit. Nováčkem je admirál Gallius Rax. Tato kombinace Thrawna a Ysanne Isard mi vyrazila dech a okamžitě jsem si jej oblíbil. Nezapomenutelnou postavou je i „velkomoff“ Lozen Tolruck, náramně zajímavý exemplář imperiála.

Ubyla interludia, ale někdy méně bývá více, protože tentokrát lépe doplňují děj, případně na nás přátelsky pomrknou, ať už odkazem na Epizodu VI, nebo román Bloodlines. Ostatně odkazů najdeme v knize více než dost, ať již je to mobilní hra Uprising, komiksová série Princess Leia, nebo seriál Klonové války.

Paradoxně bych Wendigovi vytknul, že se zbytečně drží při zemi. Líbily se mi diskuse mezi Leiou a Mon Mothmou, krásně odrážely problém všech revolucí – moment, kdy je třeba odhodit revoluční zápal a v šedi všedního dne začít budovat nový svět. Jenže, kdy je ten správný čas? Wendig mohl věnovat přece jen pár odstavců tomu, aby tato otázka byla relativnější, místo toho, aby nadržoval jedné straně sporu.

Impérium nám nabídlo zajímavý pohled na činitele, kteří začali raději popírat realitu, než si přiznat, co se nad Endorem stalo i rodící se rafinovanou strategii kam se vyvíjet dál. Rozhodně bych pochválil popis proměn imperiální propagandy, ostatně stačí se podívat na sociální sítě a pochopíte, odkud autor čerpal inspiraci.

Trilogie Aftermath začala tragicky, ale druhý díl naopak patří ke knihám, které mě opravdu bavily. Konstantní přísun akce, v pozadí velký plán, jiskrné ideje i podlá nízkost… Přinejmenším poslední stránky knihy oživily nejednu otázku, která napadla každého, kdo viděl Epizodu VII. Chuck Wendig mě přiměl těšit se na vyvrcholení trilogie s napětím, nadšením i obavami.

80 %

Komentáře