CSWU
MENU
starwars
FB

RECENZE: Star Wars: Thrawn – Velezrada

20. 08. 2020 Přidal Pavel Klimeš komentářů

Velkoadmirál Thrawn zjišťuje, že financování jeho programu TIE Defender byl zastaveno ve prospěch jiného, přísně tajného projektu Hvězdička ředitele Orsona Krennica. A právě tehdy se ukazuje, že ani sebevětší vojenská genialita neobstojí proti politickým intrikám, které Thrawn při nejlepší vůli neovládá. Do toho všeho se z chisského prostoru vrací jeho bývalý chráněnec Eli Vanto se znepokojivými zprávami, které mohou znamenat vážné nebezpečí pro Impérium, tak pro Chisskou ascendenci. Thrawn tak konečně stojí před obávanou volbou, komu má věnovat svou věrnost a ve které organizaci se má dopustit velezrady…

Třetí svazek z trilogie Thrawn, jejíž první díl z roku 2017 i druhý díl s podtitulem Spojenectví z roku 2018 vzešel z pera legendárního Timothyho Zahna, má podtitul Velezrada. Děj románu, který právě vychází v češtině v nakladatelství Egmont, se odehrává ve druhé polovině čtvrté (a poslední) řady seriálu Star Wars Povstalci a nedlouho po knize Spojenectví. Jaká kniha je a zda stojí za přečtení, se dozvíte v recenzi níže.

 

0062470095_star_wars_thrawn_velezrada_cz_v.jpg

 

Hodnocení Pavla Klimeše:

Tato recenze je mnohých ohledech velmi snadná. Protože pokud jste četli přechozí dvě knihy o Thrawnovi, patrně již víte, zda vám tato postava vyhovuje, nebo ne. První kniha Thrawna bravurně představila a popsala jeho vzestup v rámci imperiálních vojenských hodností za pomoci Eliho Vanta. Druhá kniha se vydala ještě více o minulosti, kde hovořila o komplikovaném vztahu k Darthu Vaderovi a odhalila hrozbu v podobě veskrze cizích a nebezpečných Grysků.  

Nu, a pokud se vám předchozí knihy příliš nelíbily, ani tato kniha to nezmění, byť slýchávám i opak, a to, že tato kniha je z trilogie nejlepší. Tomuto názoru rozumím, byť se s ním neztotožňuji. Řadě lidí se nelíbí „origin stories“ postav a chtějí rovnou akci s „výslednou“ postavou a druhý díl, Spojenectví, se jim příliš nelíbil kvůli rozdělení na dvě časové linie a obecně příliš komplikované stavbě děje (mně ovšem přišla geniální).  

Podobně jako druhý díl a na rozdíl od dílu prvního tuto knihu nelze jen tak lehko číst samostatně. Kromě přechozích dvou dílů (což je logické) je nutné znát i film Rogue One a seriál Povstalci. Konkrétně u posledně jmenovaného vás neznalost čtvrté řady nechá maximálně zmatené, protože kniha v zásadě objasňuje, co Thrawn dělal během zhruba týdne, kdy v seriálu nebyl. Stejně jako u minulého dílu je v českém vydání snaha čtenáře na tyto skutečnosti upozornit prostřednictvím redakční poznámky, byť to jde nerušivým způsobem jen do určité míry.

Právě značná spjatost se seriálem Povstalci je zde poněkud dvojsečná. Na jednu stranu jsem coby chronologický nadšenec rád, že na rozdíl od prvního dílu teď naprosto přesně víme, kdy se příběh odehrává. Kniha dokonce obsahuje i totožnou scénu ze seriálu (z desáté epizody čtvrté řady Noc Jedie) na druhou stranu je na ději vidět všudypřítomný spěch (byť trocha spádu nikdy neuškodí) a snahu vyřešit vše podstatné před finálovou epizodou Povstalců, kdy samozřejmě všichni víme, co se s Thrawnem stane. A pochopitelně podrobnosti o tomto „extempore“ v knize také nehledejte. Ty v současné době zná tak možná Dave Filoni, ale v žádném případě Timothy Zahn, který měl o tom ostatně přísný zákaz cokoli napsat.  

I přes trochu negativnější tón výše bych nerad, aby došlo k mýlce. Tato kniha je stále skvěle napsaná a patří k tomu lepšímu ze Zahnovy tvorby. Stále zde najdeme velmi precizně vykonstruovanou záhadu, jejíž vyřešení v závěru je opět velmi uspokojivé. To samé platí o popisech technologií, které jsou jako vždy bravurní a logické.

Pouze dějově mi přijde, že román nemůže spoléhat tolik na Thrawna (protože už ho známe a víme, co se s ním za pár dní stane) a sám Eli Vanto, byť jsem se na něj velmi těšil, nakonec žádným masivním vývojem neprojde. Velice vítané oživení v podobě ředitele Krennica, který je mimochodem napsán tak bravurně, jako bych jeho repliky slyšel odříkávat Bena Mendelsohna, ale také není samospasitelné, protože místo ředitele Krennica nás v naprosté většině knihy provází jeho náměstek a patolízal jménem Brierly Ronan. Ano, je to v zásadě Krennic v bledě modrém (či spíš v jeho případě v bílém), dokonce nosí i podobný plášť, ale přesto jsem se zpočátku cítil poněkud ošizen. Ronan má samozřejmě i své osobité kvality, které jsem docenil až později.

To samé platí o dvojici Thrawnových umrlčích vojáků, kteří tvoří důležitou součást Eliho linie. Případně i o Thrawnovu kolegovi velkoadmirálovi Balanhaiovi Savitovi, který představuje zajímavý kontrast a pohled zase na trochu jiný druh imperiálního důstojníka. Posledním dílem skládačky jsou velkomoff Tarkin a císař Palpatine, kteří v knize samozřejmě vystupují, ale nejde o nic velkého. Darth Vader patrně již dovršil svou míru ve Spojenectvích, a proto ho v této knize nenajdeme.

Kapitolou samou o sobě jsou pak Chissové, které zde zastupuje převážně posádka lodi Steadfast pod velením admirálky Ar’alani.  Obzvláště zajímavé jsem shledal navigátorky, které byly ostatně důležitým prvkem příběhu minulé knihy. To samé platí o ostatních členech posádky. Bohužel však kniha uhání vpřed jako splašená a není čas řešit velmi zajímavý alternativní pohled na Sílu. Mám podezření, že většinu toho se dozvíme v právě začínající nové trilogii Thrawn: Ascendence, které se snad dočkáme i v češtině.     

Pokud bych měl celou knihu Thrawn: Velezrada shrnout, řekl bych že stále jde o výborný román, který však v mých očích nestačí na vysokou laťku nastavenou minulými díly a z trilogie Thrawn se mi líbí patrně nejméně. Přesto však přečtení doporučuji a těším se na další knihy, které nám velkoadmirála Thrawna opět o něco více přiblíží. 

80 %              

Komentáře