Název Edge of Victory: Rebirth Autor J. Gregory Keyes Překlad názvu Obroda Série The New Jedi Order, #8 Edge of Victory, #2 Další informace mass market paperback: Del Rey Books, srpen 2001, 292 stran České vydání mass market paperback: Přerod, Egmont ČR, srpen 2009, 238 stran (přeložili Milan Pohl a Jana Zejmanová) Časové zařazení 26 let po bitvě u Yavinu (začíná 6 měsíců po Balance Pointu)

O ČEM TO JE

Pokud může být mezi Novou republikou a Yuuzhan Vongy příměří, teď právě je. Je však také čas Druhého očistění od Jedi, neboť yuuzhanvongský válkyvládce za podmínku míru vyhlásil vydání všech Jedi do rukou vetřelců. A pomalu se blíží doba, kdy frakce obou stran nevydrží stávající pasivitu a uvedou v činnost své plány s úmyslem zasadit protivníkovi drtivou ránu.

Tsavong Lah stále nezískal hlavu Jacena Sola. V nedávné době se navíc přinejmenším stejně dotěrným ukázal být jeho sourozenec, Anakin Solo. Vykonavatel Nom Anor se pokouší získat jeho souhlas pro další výpad proti nevěrcům; vždyť čekání je dlouhé a množství vydaných Jedi v poslední době kleslo. Je třeba Republiku podnítit k větší snaze o odstranění nadpřirozenými schopnostmi obdařeného řádu.

Tvárkyně-adeptka Nen Yim se vyhnula smrti, za spoluúčast na kacířství páchané její mistryní Mezhan Kwaad byla ale vykázána na palubu prastaré světolodě Baanu Miir, příliš staré, než aby mohla cestovat nadsvětelnými rychlostmi, příliš staré, než aby zaslíbené galaxie dosáhla živá. Nen Yim je nejvýše postavený tvárce na palubě umírajícího plavidla. Je si naprosto jistá, že se stávajícími znalostmi nemůže ve snaze o záchranu Baanu Miir uspět.

Luke Skywalker a Mara Jade Skywalker tráví v očekávání důležité události čas na pláži uprostřed umělého západního moře na Coruscantu. Zastihne je tam událost méně důležitá a zcela neočekávaná, přesto si však vynutí razantní kroky.

Poručík Jaina Solo, tou dobou rovněž na Coruscantu, je již zcela zotavena ze svých zranění a očekává brzké zařazení do aktivní služby. Očekává ho již dlouho. Nepřichází.

Tahiri Veila, poznamenaná dosti drastickými zkušenostmi provázejícími yuuzhanvongský příchod na Yavin 4, se také pozvolna vrací do relativně normálního stavu. Spolu s ostatními studenty akademie se nachází na palubě lodi corellianského kapitána Boostera Terrika, hvězdného destruktoru Errant Venture. Kromě Tionne, Kama Solusara a Corrana Horna je tu i Anakin Solo; je tu proto, že Tahiri ho potřebuje. Nečinnost mu ale nesvědčí.

Millennium Falcon – s kapitánem Hanem Solem, alderaanskou princeznou Leiou Organou Solo, mladým Jedi Jacenem Solem, protokolárním droidem C-3PO a astromechem R2-D2 na palubě – visí v prázdném prostoru a nezúčastněnému pozorovateli by se mohlo zdát, že nic uvnitř něho nejeví známky života. V nepříliš velké vzdálenosti je ale života až až. Je tam yuuzhanvongská válečná loď a její povrch je poset přidruženými coralskippery.

HODNOCENÍ

Milan Pavlíček

Tenhle Keyes, ten mi dává zabrat. Nejdřív se na poslední chvíli zničehonic objeví jako náhrada za Michaela Jana Friedmana, potom se vytasí s nesmírně dobrým Conquestem a svůj útok na má centra libosti završí pomocí uchvacující Rebirth.

Takto se mi to jeví teď. Nebylo tomu tak vždy. Když jsem začal druhou část Edge of Victory číst, kupříkladu, napadaly mě myšlenky jako "A je to tady. Kvalitu od čtyř hvězdiček výš nelze udržet věčně," a "Víc než tři a půl to nebude." Nu, zdálo se, že Edge of Victory zopakuje příklad Agents of Chaos a druhá kniha nedosáhne kvalit té první. Rebirth se mi prostě od počátku zdála méně zdařilá, značně zaostávající za vybroušeným ostřím dobrodružství Anakina Sola. Inu, nic nemohlo být dále od pravdy, protože už jen o několik málo kapitol dále se klamné zdání stáhlo a odhalilo spoustu nečekaného, nového a řádně vybroušeně ostrého.

Podobně jako se po příběhu soustředěném především kolem Hana Sola Jedi Eclipse rozštěpil na množství podzápletek, ani Rebirth už nesleduje jen cestu Anakina Sola a věnuje stejnoměrnou pozornost mnoha známým postavám. Nejen Hanovi, Leie, Jacenovi, Threepio a Artoo, kteří připravují zázemí pro pronásledované Jedi, ani Lukovi a Maře: po mnoha měsících se objeví Corran Horn, a co je ještě lepší – je to opravdu on. Jedna větev děje, právě ta týkající se Corrana, Tahiri a Anakina (a yuuzhanvongského útoku na další nebohý systém), je příčinou proč dostává kniha nejvyšší ohodnocení. Je totiž jak obsahem, tak formou špičková. Zejména úsek odehrávající se ve skříňce je překrásný.

Vrátím se ke zmíněné posádce Millennium Falcona – i tady se příběh z počátečního ticha po pěšině přesune na stezku plnou otřesů. Ne všechno se z ní čte tak hladce a s takovou lehkostí jako dobrodružství Corrana, Tahiri a Anakina, ale i tak: konečně (úlevné vydechnutí) se naše dráha znovu protne s životní poutí ctihodného Landa Calrissiana, poznáme pár nových osob, které mohou figurovat v nadcházejících knihách, ještě jednou se letmo podíváme do Mos Eisley a to navíc za doprovodu Talona Karrda a Shady D'ukal; a narýsuje se nový způsob boje proti Vongům a kolaborantům (takový, který se mi obzvláště zamlouvá).

Luke a Mara, hmmm. Právě jejich přispěním se svět Star Wars zase o něco rozroste (jak nenápadněji to podat, že), nikoli však bez nečekaných komplikací. Jen v závěru jedna část jejich příběhu trochu zaskřípe co se podání týče.

Z části, která se zprvu zdá být věnována Jaině Solo, se nakonec vyvine riskantní operace uvedená do pohybu mistrem Kypem Durronem a dále udržovaná v chodu Gavinem Darklighterem, Wedgem Antillesem a Traestem Kre'feyem. Nebýt toho, že většina z nich je na počátku knihy uvedena v dramatis personae, neprozrazoval bych to. Takhle nicméně víte, že i další Stackpolovi hrdinové jsou zpátky, a s nimi i problém nastolený v Dark Tide II: Ruin. Tři zmínění vojáci možná nejsou zvládnuti tak prvotřídně jako Corran, ale stejně je dobré zase je vidět.

Z Yuuzhan Vongů se autor soustředí opět především na Nen Yim. Tento úsek knihy je zajímavý v tom ohledu, že čtenář v podstatě netuší, má-li mladé tvárkyni přát v jejím snažení úspěch (protože se v zásadě jeví celkem sympaticky – na Yuuzhan Vonga) nebo má-li doufat ve ztroskotání jejího úsilí (Vongové si přece zaslouží každou ránu, kterou mohou dostat). Nakonec je ale příběh Nen Yim dalším důvodem, proč se kniha jmenuje Rebirth (tato mnohoznačnost co se názvu týče ostatně provázela i Conquest a ze dvou úhlů pohledu lze vnímat i pojmenování Edge of Victory; jen uvažujte). Mimo kacířskou tvárkyni je tu ale i zlovolný, zlověstný a po mstě prahnoucí Tsavong Lah, na scénu opět vstoupí machinující Nom Anor (věru pěkně se nám začne vybarvovat) a několik dosud neznámých, do budoucna pravděpodobně nepříliš významných Yuuzhan Vongů (s jedinou výjimkou, u níž se to má samozřejmě přesně naopak).

Tím bych jakž takž vyčerpal obsah knihy, nebo alespoň to málo z něho, co si dle svého uvážení mohu dovolit prozradit. Obrátím tedy pozornost ke kompozici díla. Podobně jako v předchozím svazku se dočkáme prologu, epilogu i rozdělení knihy na několik pojmenovaných nesamostatných částí. Vcelku mě překvapilo, že už nejsou tři.

Keyesův styl vyprávění se odposledka nijak nezměnil – zůstává silně minimalistický a hektický. V knize není ani písmenko navíc, ba spíše naopak. Spád děje umocňují zběsilé skoky mezi jednotlivými pásmy příběhu; kapitola ne delší tří stránek tu není výjimkou, ale spíše pravidlem. (Otázka, co se stalo s Vergere, je konečně zodpovězena – na jediné stránce – aby vyvolala hejno dalších – na té samé stránce.) Možná že právě to, nápor zlomových událostí odehrávající se na mnoha různých místech ve značné rychlosti a takřka současně, na mě udělalo takový dojem a zapůsobilo tak silnou atmosférou, že Rebirth dostala pět hvězdiček. Protože právě atmosféru má Rebirth dokonalou.

Maje za sebou obsah i formu, zabrousím do výsostných vod kontinuity a detailu. Je patrně zřejmé, že kdyby v tomto ohledu nebylo s Rebirth všechno více než v pořádku, byla by ohodnocena méně štědře. Obzvláště potěšilo opětovné nahlédnutí do systému Yag'Dhul a zmínění givinského pozdravu v podobě kvadratické rovnice.

Jen velmi málo, pár drobných samoúčelností, nad kterými se nemíním pozastavovat a tudíž je odbudu mávnutím ruky. Byl-li bych autor a měl-li bych jich ve své knize právě tolik, byl bych na sebe hrdý.

(Mám slabou vůli, takže se musím pochlubit: už od začátku mi bylo naprosto jasné, co se to v systému Sernpidal vlastně děje. Ne že by mi to v konečném důsledku nějak pomohlo utlumit překvapení z následku zásahu do tamních aktivit.)

(Mmm, líbilo se mi to vážně tolik, že si ani nepostěžuji, že by to doopravdy mohlo být o něco delší.)

Váhám nad čtyřmi a půl (vždycky váhám, snažím se přece působit jako nelítostný kritik), ale pak si připomenu Anakina a Tahiri a je to jasných pět, pravdivost dojmu nabytého v průběhu jistého zuřivě atmosférického střetnutí byv utvrzena. Samotnému je mi to divné, ale The New Jedi Order si vysokou úroveň kvality i nadále drží. Pokud bude jedinou cenou za to, že tomu tak bude i nadále, ztráta nelítostně kritické pověsti, zaplatím ji velice rád.

Rebirth je tak věrný svému jménu, jak jen může. Přináší mnoho nádherného a nového.

A vybroušeně ostrého. (Víte, co je tupé, o to se otřete a nijak vás to nepoznamená. A takové věci snad ani není třeba číst.)

Marek Fričovský

Edge of Victory II: Rebirth je zvláštna kniha.

Snáď ešte v žiadnom príbehu z ďalekej, preďalekej galaxie sa nenašlo toľko emocionálne vypätých okamihov, toľko momentov častokrát cez slzy vybuchujúceho smiechu či pasáží, nad ktorých rafinovanou dokonalosťou možno len v úžase krútiť hlavou – to všetko na tak stiesnenom priestore – ako práve v Rebirth. No napriek tomu čosi vrhlo na tento román svoj tieň.

(V tejto chvíli mi prichádzajú na um slová Milana Pavlíčka, uzatvárajúce jeho recenziu na Tyersin Balance Point. Neviem si totiž inak vysvetliť občasnú nechuť a smutné sklamanie z tejto knihy než práve tým, že som sa v danom čase musel nachádzať v mimoriadne zlom rozpoložení.) Ide o približne osemdesiat strán na prelome druhej a tretej časti knihy, na ktorých sa mi Rebirth javila ako narýchlo zlátaná a navyše mizerne napodobená kópia textov Mika Stackpola; a keď k tomu prirátam fakt, že práve v týchto miestach riešil román tie isté problémy ako neskôr napísaná Recovery, nemohlo to byť s mojím nazeraním na Rebirth horšie.

Lenže v skutočnosti je druhý diel duológie Edge of Victory proste nádherný. Začína opäť prológom, ktorému sa síce nepodarilo zachytiť dynamiku Conquestu, ale na druhej strane sa od svojho "staršieho brata" tematicky výrazne odlišuje. Navyše ak ničím iným, zaujme aspoň postavou brata yuuzhanvongského warmastera Tsavong Laha, ktorý – čo je určite potešiteľné – bude v príbehu očividne hrať dôležitú úlohu.

Mimochodom; postavy, ktoré by nikto nečakal, sú v Rebirth kapitola sama o sebe. Úplne na vrchole stojí – Lando Calrissian! Áno, Lando sa vrátil. Konečne. Navyše, je to starý dobrý Lando, nachádzajúci sa v presne takej situácii, akú by práve od neho každý očakával. A hoci mu autor venoval jedinú kapitolu, je Lando vyvedený naozaj brilantne.

Rebirth prirodzene ponúka čitateľovi i priehrštie postáv, ktoré by naopak očakával – Corrana Horna, ktorý sa opäť zapletie do súboja s Yuuzhan Vongom a opäť nevyviazne s úplne zdravou kožou; Anakina a Tahiri (viac ani slovo); Nom Anora, ktorého psychologický vývin prechádza od zlého k horšiemu; veľmi zaujímavo vyobrazeného Borska Fey'lyu; a v neposlednom rade i Nen Yim, ktorá má čo robiť aby unikla z chorých rúk senilného yuuzhanvongského master shapera.

Čerešničkou na torte v tejto kategórii postáv je ale Kyp Durron. Berúc do úvahy, že jedinými ľuďmi z Expanded Universe ktorí mali Kypa v láske boli doposiaľ Kevin J. Anderson a Han Solo, si ma Greg Keyes nesmierne získal tým, že k Durronovi zachoval neutrálny postoj. Dal tak kontroverznému Jedi priestor na vysvetlenie svojich doterajších postojov a skutkov ("We, Jaina, are the new Jedi order. And this is our war."), čo je prístup pre účely príbehu viac než vhodný; nehovoriac o tom, že Kyp je skutočne veľmi presvedčivý.

Ďalším skvelým prvkom Rebirth sú detaily, ktorými sú jej stránky doslova zasypané. Pohľad na umierajúcu yuuzhanvongskú svetoloď; údesné chvíle, ktoré prežíva Mara Jade (pri týchto pasážach každý pochopí, že 'rebirth' môže naozaj mať dva významy); nádhernú scenériu planéty Chandrila; zmienku o Naboo (!) a dokonca ešte jednu, ešte nečakanejšiu referenciu smerom k The Phantom Menace; ale tiež Hana Solo a jeho šepkanie k spiacim zbraniam.

No to všetko by neznamenalo takmer nič, keby Greg Keyes neprekonal hranice možností obyčajných smrteľníkov a nenapísal svoj príbeh spôsobom, nad ktorým ostáva človeku stáť rozum. Ľubozvučným, nesmierne podmanivým a opájajúcim štýlom. Príbehu doslova nemožno odolať. V tomto smere je takmer márne hľadať Rebirth v románovom svete StarWars obdobu.

A ešte čosi: humor. Svojím vtipom, sršiacim na čitateľa doslova z každej stránky, môže táto kniha smelo konkurovať doposiaľ nedostižným románom série X-wing ako sú Rogue Squadron, Iron Fist či Starfighters of Adumar. Vlasnte ani nie je možné a nemá zmysel to tu opisovať. Prečítajte si to.

Isteže, i záverečná časť Edge of Victory dostala svoj diel prehreškov. V úvodných kapitolách sa napríklad objavuje Kenth Hamner, no nikto kto nečítal Lucenovu duológiu Agents of Chaos nezistí, že i Kenth je vlastne rytierom rádu Jedi. Na strane Yuuzhan Vongov dostávajú po dlhšom čase miesto na "výslní" grutchinsovia, no napriek tomu že – ako sa jasne snažil ukázať Vector Prime – práve oni by mohli novorepublikovým lodiam spôsobiť viac než len veľké problémy, nie sú tieto príšery v žiadnom z popisovaných vesmírnych stretnutí využité.

Korektúra je tu odbitá rovnako ako v Conqueste a, ako som už spomínal na začiatku, obsahuje tento Keyesov román pasáž, na ktorú jednoducho nemám dobré spomienky, a cez ktorú ma stálo mnoho sebazaprenia sa preniesť a uveriť, že stále ide o dobrú knihu. Našťastie…

…prišiel záver. Štvrtá a posledná časť. Znovuzrodenie. Záverečná veta. (Vyberte si z toho, čo chcete.) To, čo predviedol Greg Keyes na posledných stranách Rebirth, bolo fantastické. Geniálne. Neuveriteľné. Bitka v systéme Sernpidal, vrátane ťažkých strát ktoré utrpeli Rogues. Bitka nad Tatooine, cez ktorú som sa prečítaval možno i viac než hodinu, pretože nad "rozhovorom" Hana Solo s Tsavong Lahom sa nemožno nelámať smiechom. Okamih, v ktorom sa čitateľ dozvie farbu Benových očí. Prekrásne, dojímavé, napínavé, diabolsky ostré.

Edge of Victory II: Rebirth v niekoľkých málo chvíľach nevyzerá, no napokon predsa len je vynikajúcim záverom skvelej duológie z pera Grega Keyesa. Vo svojom hektickom závere totiž nielenže rozplieta približne sedem (!) rozličných vlastných zápletiek, ale dokonalým spôsobom k sebe pripútava i na prvý pohľad tak veľmi odlišný Conquest. Klobúk dolu.

ZAJÍMAVOSTI

Chcete se podívat na návrh obálky Terese Nielsen?

Chcete se podívat na obálku anglického vydání?

Chcete vidět obálku japonského vydání?

Chcete se podívat na mapu galaxie z této knihy?

Chcete si ji objednat u Amazon.com?

DATABÁZE