Druhý díl románové trilogie Darth Bane od kanadského autora Drewa Karpyshyna s názvem Pravidlo dvou je pokračováním příběhu o stejnojmenném Temném pánovi ze Sithu.
Poté co se Darth Bane lstí zbavil všech Sithů z Bratrstva temnoty, pokračuje tajně v obnovení řádu Sith se zcela rozdílnou filozofií. K naplnění tohoto úkolu mu má dopomoct jeho mladá učednice Darth Zannah, která v sobě ukrývá nezměrný potenciál. Mezitím nic netušící Republika slaví vítězství nad Sithy a připravuje se k totální reorganizaci státu. Pouze Jedi jménem Johun Othone odmítá uvěřit tomu, že jsou nepřátelé zničeni. Bane je však stále mocnější a mocnější a není jisté, zda by jej i při odhalení vůbec někdo dokázal zastavit…
Druhý díl románové trilogie Darth Bane od kanadského autora Drewa Karpyshyna s názvem Pravidlo dvou je pokračováním příběhu o stejnojmenném Temném pánovi ze Sithu. Román z roku 2007 vyšel původně jako rychlá náhrada za odsunutou knihu Darth Plagueis od Jamese Lucena (který se dočkal vydání až o pět let později). Darth Bane: Pravidlo dvou nyní vychází v češtině u nakladatelství Egmont poprvé a navazuje na první díl Cesta zkázy, který u nás vyšel dvakrát (poprvé v roce 2009 a podruhé letos). Na následujících řádcích se dozvíte, zda kniha stojí za přečtení a také, jak je to s její platností vzhledem k filmům a jiným příběhům Star Wars.
O trilogii Darth Bane:
Postava Dartha Banea (i jeho Pravidlo dvou) vzešla z hlavy George Lucase, když připravoval příběhové pozadí o řádu Sith do prequelové trilogie. Jeho verze příběhu o původu Sithů (včetně Banea) se poprvé objevila v knižním přepisu Epizody I – Skrytá hrozba. Značně se lišila od toho, co zatím fanoušci o Sithech věděli z komiksů. Bylo zvykem, že se Expandované univerzum (dnes Legends) muselo retconovat („zpětně dovysvětlit“) podle filmů a nikoli naopak. Proto začala vznikat díla odehrávající se v době tzv. nových sithských válek spějících ke znovuzaložení řádu Sith, tentokrát vyznávajícího Pravidlo dvou. K těmto dílům patřila povídka Bane of the Sith a komiksová minisérie Jedi vs. Sith, které představily Dartha Banea a nové reálie „napasovaly“ na poněkud podivnou zkazku o vzniku Údolí Jediů tvořící pozadí trilogie Dark Forces (Soldier for the Empire, Rebel Agent a Jedi Knight), románových adaptací Williama C. Dietze legendárních počítačových her Dark Forces a Jedi Knight: Dark Forces II. Dlužno dodat, že verze událostí kolem bitvy na Ruusanu, která se objevila v těchto výjimečně špatných knihách o Kyleu Katarnovi, byla nakonec dost pozměněna. Rozporům však nebyl konec, protože se těmto událostem dostalo prostoru v několika encyklopediích, hlavně v reakci na další změny v ustavené kontinuitě kvůli zmínkám v Epizodě II – Klony útočí (zejména nutnost „znovu založit“ Republiku zhruba v době „vymizení“ Sithů – kvůli výrokům Palpatina a Sia Bibblea). Přesto byl potenciál těchto událostí příliš velký na to, než aby se vyplýtval na pouhé encyklopedické zápisy. Proto měl o Darthu Baneovi a jeho roli v přerodu „starých poměrů“ (známých z komiksů a her) na „nové“ (známé z prequelové trilogie) vzniknout román Darth Bane: Cesta zkázy (2006). Napsal jej kanadský spisovatel Drew Karpyshyn, který byl především scenáristou v herním studiu BioWare (byl kupříkladu hlavním autorem příběhu legendární hry Knights of the Old Republic). Jelikož měla kniha Cesta zkázy úspěch, došlo i na pokračování Darth Bane: Pravidlo dvou (2007) a Darth Bane: Dynastie zla (2009). S rebootem kontinuity Star Wars v dubnu 2014 a přesunutím celého dosavadního Expandovaného univerza do kontinuity Legends vyvstala další otázka, totiž zda lze události v trilogii Darth Bane stále brát jako kanonické, když vlastně Darth Bane jako takový pochází přímo od George Lucase. V zásadě je to velmi podobné jako s postavou a románem Darth Plagueis, tedy, že je to znovu víceméně „nepopsaná“ postava s několika společnými fakty. Darth Bane sice nebyl zmíněn v žádném z celovečerních filmů, ale objevil se v šesté řadě seriálu Star Wars: Klonové války, což bylo zosobnění představy, jakou pro tuto postavu Lucas měl. Dnes tedy lze k románové trilogii Darth Bane přistupovat jako k součásti kontinuity Star Wars Legends se vším dobrým i špatným, co z toho vyplývá.
Hodnocení Pavla Klimeše:
Bestseller Drewa Karpyshyna Darth Bane: Cesta zkázy byl i ve své době něco, co svou kvalitou dalece překonávalo tehdejší (2006) románovou produkci Star Wars a nebyl tedy důvod, proč by tomu mělo být u pokračování, které vyšlo následujícího roku jinak. Nota bene, když ten rok nepatřil obecně k těm nejsilnějším (jen pro kontext – v té době vrcholila rozporuplná série Legacy of the Force, pokračovala série Republikové komando, a vyšlo několik průměrných knih jako Oddanost nebo Death Star). Román Darth Bane: Pravidlo dvou vznikl za poměrně kuriózních podmínek, kdy byla na poslední chvíli zrušena (či na dlouho odložena) kniha Darth Plagueis od Jima Lucena. Asi půl roku (!) před vydáním tedy Lucasfilm oslovil Karpyshyna se zakázkou na pokračování. Ten souhlasil a v tomto šibeničním termínu se opravdu povedlo publikovat knihu, která ačkoli nedosahuje zářných výšin svého předchůdce, je důstojným pokračováním a skvělým románem Star Wars.
Kniha začíná okamžitě po Cestě zkázy ve chvíli, kdy na Ruusanu zemřelo sithské Bratrstvo temnoty a podstatná část jediské Armády světla. Darth Bane si našel učednici v podobě malé dívky Zannah alias Rain. Pokud se týče námětu začátku knihy, měl Karpyshyn poněkud usnadněnou práci (což se mu při opravdu rychlém psaní hodilo), protože zbývalo pokrýt několik posledních událostí z již existujících příběhů o Baneovi – komiksu Jedi vs. Sith a hlavně povídky Bane of the Sith od Kevina J. Andersona, která popisuje Baneovy osudy krátce po bitvě o Ruusan. Stejně jako u Cesty zkázy se i v Pravidlu dvou objevuje poměrně dost rozporů v ději totožných událostí. To se však týká pouze první třetiny knihy. Následně se děj posouvá o deset let později a vše začne být celkem výrazně jiné.
Mohlo by se zdát, že u knihy, která se jmenuje Darth Bane: Pravidlo dvou bude tou nejdůležitější postavou Bane. Opak je pravdou, protože druhé dvě třetiny knihy jsou s naprostou převahou v režii Darth Zannah a pasáže z pohledu Banea jsou mnohem sporadičtější. Zatímco v Cestě zkázy nemohlo být pochyb, kdo je hlavním (anti)hrdinou, protože pasáží z jiného pohledu bylo poskrovnu, u Pravidla dvou je to jiné a kniha už nepůsobí tak kompaktně. Vlastně i celý děj postrádá nějaký jasně ohraničený příběhový oblouk. Baneův vztah se Zannah je přitom velice zajímavý. Na jednu stranu se vzájemně nemají v lásce a oba vědí, že jednoho dne se budou muset (v rámci Pravidla dvou) spolu utkat, ale na druhou stranu se navzájem velice potřebují a pro přežití sithského řádu není myslitelné, aby kdokoli z nich zemřel. Je to trochu jako vztah Dartha Sidiouse s Darthem Maulem a Darthem Tyranusem (kdy oba pro něj byli postradatelní), ale otočený naruby. Zannah si pak uvědomuje, že jednou bude muset svého neustále mocnějšího mistra zabít.
Pokud jde o další hrdiny, pak tu je zejména Johun Othone, Jedi, který je… inu, prostě průměrný. To není samozřejmě na škodu. Častokrát je taková postava zajímavější než nějaký jediský superman typu lord Hoth. S tím souvisí i drobná výtka na adresu toho, že padawan Othone nebyl v minulé knize vůbec zmíněn, ale měl by s ohledem na to, kdo byl jeho mistrem. Jiná rozporuplná věc je pak unikátnost jeho přesvědčení, že nějací Sithové přežili. Proč by tomu ostatní Jediové nevěřili, když nevěděli, že na Ruusan dorazili úplně všichni členové Bratrstva temnoty, vždyť ani řád Jedi zde nebyl v plném počtu. A konečně posledním hrdinou je Darovit, Zannahin bratranec, jehož úloha byla v komiksu Jedi vs. Sith tak téměř mírumilovně uzavřena. Nejsem si úplně jistý, jak na tuto postavu budou reagovat čtenáři, kteří nečetli dotyčný komiks, jehož je Darovit alias Tomcat do značné míry ústřední postavou. Podle mě to musí být dost matoucí, ale nejsem to schopen posoudit. Kromě toho se zde objevuje celá řada vedlejších postav jako mistr Jedi Valenthyne Farfalla nebo nejvyšší kancléř Tarsus Valorum, kteří slouží spíš jako nástroje zápletky, ale i tak jsou docela zajímavé.
Pokud jde o místa, na nichž se náš příběh odehrává, tak se kromě Ruusanu na začátku vrací i Ambria a z povídky Bane of the Sith je tu samozřejmě Onderon a jeho pralesní měsíc Dxun (obojí poprvé v komiksech Letopisy rytířů Jedi). Další lokací je samotný Coruscant, pak Serenno, planeta svárlivých šlechticů, na níž se o mnoho set let později narodí hrabě Dooku. A konečně Tython, dávné rodiště řádu Jedi, které se zde objevilo ještě dříve, než se později stalo ústřední lokací projektů Dawn of the Jedi a The Old Republic. Z pohledu širší kontinuity je to pak právě tato kniha, která „zblízka“ popisuje jeden z nejzoufalejších retconů expandovaného universa, který má za cíl ospravedlnit výroky Palpatina, že „Republika existuje tisíc let“ a Sia Bibblea, že „od založení Republiky k žádné velké válce nedošlo“ v Epizodě II – Klony útočí. Kromě toho jsou tu zmínky i o jiných reáliích ze starších materiálů, jmenovitě stavba slavného Údolí Jediů (hry Dark Forces a Jedi Knight), temný Jedi Freedon Nadd (komiksy Letopisy rytířů Jedi) nebo sithská válečnice Belia Darzu (různé encyklopedie a materiály k RPG).
V konečném zhodnocení jde o velice slušnou knihu, která sice díky tomu, že jde o prostřední část trilogie, neobsahuje uzavřený příběh, ale dění v něm je natolik zajímavé, že to zase tolik nevadí. Jde také o jeden z nejtemnějších (a nejkrvavějších) románů Star Wars a rozhodně by se neměl dostat do rukou dětem. K drobným záporům se také může řadit opravdu výjimečně šeredná obálka (Bane na ní působí dojmem transvestity), kterou má na svědomí John Van Fleet a je jen dobře, že zbývající dvě obálky kreslil John Palencar. Naštěstí obálka s kvalitou knihy jako takové příliš nesouvisí a já můžu tuto knihu s radostí doporučit všem, kterým se líbil první díl Cesta zkázy.
80 %