CSWU
MENU
starwars
FB

RECENZE: Star Wars: Učeň temnoty

14. 09. 2016 Přidal Pavel Klimeš komentářů

Taktiky války mezi armádami separatistů a Republikou stávají čím dál brutálnějšími. I přes moc Jediů a vojenskou zdatnost jejich armády klonů si už jen samotný počet obětí vybírá děsivou daň. A když je zmasakrována flotila bezmocných uprchlíků, rada Jedi cítí, že nemá jinou možnost, než podniknout drastický krok: nařídí přímou likvidaci muže zodpovědného za mnoho válečných zvěrstev, samotného hraběte Dookua. Avšak úskočný Dooku je nebezpečnou kořistí i pro ty nejlepší lovce. Rada tedy učiní smělé rozhodnutí svěřit misi oběma stranám Síly – vyslat zbrklého rytíře Jedi Quinlana Vose a nechvalně známou bývalou sithskou učednici Asajj Ventress. I když je nedůvěra Jediů v tuto prohnanou vražedkyni a někdejší Dookuovu služebnici velká, Ventressina nenávist k jejímu bývalému mistrovi je ještě větší. Společně jsou Ventress a Vos nejlepší nadějí na eliminování Dookua, pokud jejich misi nepřekazí city, jež se mezi nimi začínají objevovat…

Román Učeň temnoty představuje poslední tečku za televizním seriálem Klonové války. Autorka Christie Golden, která do světa Star Wars přispěla především třemi romány v sérii Fate of the Jedi a několika návaznými povídkami. Poté byla najata, aby napsala poslední část projektu The Clone Wars Legacy, který měl za úkol představit některé epizody seriálu, jež zůstaly buď ve stádiu nehotové animace, nebo pouze ve formě scénáře, ale byly natolik důležité, že se je Lucasfilm rozhodl vydat v jiné podobě. Takto jsme se tedy dočkali dvou čtyřdílných příběhových úseků s nehotovou animací (Crystal Crisis on Utapau, Bad Batch) a čtyřdílné komiksové série Darth Maul: Son of Dathomir. Máme tedy před sebou dílo složené ze scénářů celkem osmi epizod seriálu, které na sebe vzalo podobu románu. Kniha právě nyní zásluhou nakladatelství Egmont vychází i v češtině a my se v recenzi podíváme, zda se povedla, nebo ne.

Jelikož jde o knihu velmi úzce provázanou s televizním seriálem Klonové války, připravili jsme pro vás speciální průvodce příběhovými úseky, které byste určitě před čtením měli zhlédnout, či si je alespoň osvěžit: Učeň temnoty - 13 příběhů, které musíte vidět, před čtením knihy  

ucen_temnoty.jpg 

Hodnocení Pavla Klimeše: 

POZOR, I PŘES SNAHU VYVAROVAT SE SPOILERŮ NÁSLEDUJÍCÍ TEXT MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY PRO TY, KTEŘÍ NEVIDĚLI CELÝ SERIÁL KLONOVÉ VÁLKY.

Přiznám se bez mučení, že rozhodně nepatřím k odpůrcům seriálu Klonové války. Seriál respektuji jako poslední přímý vklad George Lucase do Star Wars. Je pravda, že řada dílů byla slabších a také několika konfliktům se zavedeným expandovaným universem (Legends) se dalo vyhnout lépe (což je však dnes již nepodstatné), ale přesto se velká část seriálu naopak velice povedla a šest odvysílaných sérií, několik získaných cen Emmy a obecně ohlas u (hlavně mladších) fanoušků rozhodně nenapovídá nějakému propadáku. Přesto bylo rozhodnuto, že je na čase seriál ukončit a v rámci příprav na nové filmy začít pracovat na novém seriálu Povstalci, který je blíže reáliím původní trilogie. Protože rozhodně nebyl čas seriál ukončit řádně, musel vyvstat projekt The Clone Wars Legacy. Díky němu jsme měli možnost vidět tři příběhové úseky, jejichž dopad na reálie seriálu byl různě velký. I přesto šlo o vcelku zábavné příběhy, které svět Star Wars rozhodně obohatily.

Román Učeň temnoty na to jde tak trochu v intencích komiksu Darth Maul: Son of Dathomir, který měl za úkol uzavřít „Maulovu kapitolu“ během klonových válek. Kniha od Christie Golden má totéž udělat pro Asajj Ventress, bývalou Dookuovu vykonavatelku, poté chvíli dathomirskou čarodějnici a nakonec nájemnou lovkyni. Autorka se při psaní opírala o scénáře hned osmi epizod seriálu. Stejně jako u komiksu o Maulovi pak platí, že knihu není doporučeno číst bez znalosti alespoň těch nejdůležitějších epizod seriálu.

Jelikož se děj rozprostírá na poměrně dlouhé časové ose, je po určité části rozdělen a dle oficiálních údajů se v této „mezeře“ odehraje zmíněný komiks o Darthu Maulovi. Tady se však nenechte mýlit! O rozdělení po čtyřech epizodách se již vědělo před vydáním knihy, předpokládal bych tedy, že budou události komiksu v románu nějak reflektovány (což, ruku na srdce, by nebylo úplně od věci). Jenže to tak není. Rozdělení je tu skutečně jen a jen proto, že to děj románu v určité fázi vyžaduje a zmínky o potetovaném Zabrakovi se nedočkáte. Pokud bych tedy měl knize něco vytknout, byl by to jednoznačně úzké zaměření na příběhovou linii Asajj Ventress s minimálním přesahem do ostatních (samozřejmě nějaké to cameo tam je, ale nebudu prozrazovat, samotného mě to překvapilo).

Ventress, která nechala svou sithskou minulost za sebou, se snaží protloukat jako nájemná lovkyně (s vlasy, s novým žlutým světelným mečem a v nové lodi jménem Siréna), ale i přesto je v Republice jedna z nejhledanějších válečných zločinců. Toto je jedna z věcí, která v knize není dostatečně zdůrazněna a občas se tedy zdá, jako by se některé postavy vůči ní chovaly nelogicky. Dozvídáme se zde více o její minulosti, byť některé klíčové okamžiky, tj. třeba jak se dostala do Dookuových služeb, nám zůstává v kanonické verzi dále utajeno a musíme si vystačit s tím, co nám kdysi pověděla kreslená minisérie Clone Wars z roku 2003. (Jen tak na okraj, je velmi s podivem, že podstatná část tohoto krátkého seriálu stále může v nějaké podobě platit i ve světle nového kánonu, jelikož pozdější seriál Klonové války s mnoha událostmi počítá. Kromě prvního představení Ventress - pokud si vzpomenete, postavy Dookuovu vykonavatelku již od začátku znají - dále je tam představen i generál Grievous a třeba i akt pasování Anakina na rytíře Jedi.)    

Druhým hrdinou této knihy je mistr Jedi Quinlan Vos, jenž je zde líčen v návaznosti na jeho jediný výstup v seriálu, který byl diametrálně odlišný od toho, jak nám jej představily komiksy. Přesto je ona seriálová žoviálnost brzy vyvážena vážnějšími podtóny, takže ti, kdo frajerského Quinlana nemohli vystát, mohou nyní nalézt jistou satisfakci. Vůbec celá kniha má hned několik paralel s Vosovou příběhovou linií z komiksové série Republic (kterou považuji dodnes za to nejlepší, co jsem kdy ve Star Wars četl). Přesto nejde o nějaké vykrádání, jelikož okolnosti jsou jiné. Quinlanova backstory byla dle očekávání pro nový kánon kompletně předělána (tj. už nejde o Jedie s totální amnézií, jeho kiffarská minulost není zohledněna a ani jeho vztah s Khaleen Hentz neplatí), ale několik střípků je přesto použito a to pro děj velmi důležitým způsobem (přátelství s Obi-Wanem, Quinlanův jediský mistr).  

Využití Vose jsem od počátku nekvitoval přímo s povděkem, jelikož do příběhové linie Ventress v seriálu rozhodně nepatřil, ale pak jsem si uvědomil genialitu tohoto tahu. Jelikož je Quinlan stále někde v utajení (jak známo i z komiksů), je velmi pravděpodobné, že ho nikdo moc nezná a nejde tedy o „profláklou“ postavu typu Anakin Skywalker nebo Obi-Wan Kenobi (kteří byli slavnými generály). Každopádně i tak bych možná uvítal využití zcela nové postavy, jelikož víme, že v době filmové Epizody III je mistr Vos stále naživu a „přesunul své jednotky na Boz Pity“, tudíž víme, že v knize nemůže zemřít.

Centrálním motivem knihy je plán na zavraždění hraběte Dookua, k němuž se v zoufalství uchýlí rada Jedi. Ač jde o věc značně kontroverzní a dříve nemyslitelnou, autoři jsou si toho dobře vědomi a celé je to do děje velmi dobře vsazeno. Rada Jedi je ztvárněna poměrně v souladu s charakterizací jednotlivých postav, i když třeba Mace Windu zjevně nepatří ke Goldeniným oblíbencům. Yoda je asi nejlépe vykresleným členem rady Jedi, byť v jistém okamžiku budil zdání schopností nikdy dříve nevídaných. Možná jde ale o důsledek jeho mystické cesty v šesté sezóně seriálu. Dooku se pak také dočká některých zásadních odhalení ohledně svých tajuplných motivů.

Významným prvkem příběhu je kromě vražedné mise i postupně klíčící láska mezi Ventress a Vosem. To není spoiler, ale fakt známý už od samotného počátku. S ohledem na předchozí dva odstavce mi to přišlo velmi nepatřičné. Ventress vždy (v komiksech i v seriálu) tak trochu koketovala s Obi-Wanem a bylo by rozhodně zajímavé tento směr následovat dál. Nicméně romantická linie této knihy je něco, co Golden zvládá dobře a čtenáři nabízí pohled z obou stran. Až jsem kolikrát přemýšlel, zda nečtu nějakou červenou knihovnu (v tom případě bych musel svůj názor na tento žánr přehodnotit :-) ).   

Z hlediska výstavby a tónu děje se nedá knize moc vytknout. Román je psán velmi emocionálně, intenzivně a se zápalem, kdy se rozhodně nechodí kolem horké kaše. Dobře vystihuje atmosféru seriálu Klonové války a dodává hloubku, které by v epizodách trvajících 22 minut nebylo možné docílit. Nepatřím k velkým příznivcům dosavadní tvorby Golden v sérii Fate of the Jedi, ale tato kniha je znatelně lepší. Možná bych šel až tak daleko, že bych Učně temnoty označil za Goldenin nejlepší Star Wars román. Jako takový je pro příznivce seriálu naprostou nutností.

Proč tedy kniha ode mě nedostává absolutní hodnocení? Musím přiznat, že jsem se v určitých momentech moc nebavil a vyústění děje jsem dokázal předpovědět poměrně dlouho před koncem. Možná je to kvůli tomu, že mám v paměti příběhy z Legends. Pravděpodobněji jsou však na vině samotní tvůrce seriálu, kteří na Star Wars Celebration zjevně odhalili víc, než by měli. Ukázky klipů s nedokončenou animací a concept arty mají pro toho, kdo je všechny intenzivně sleduje, silně spoileroidní charakter.

Poslední tečka za kapitolou Klonové války se tedy podle mě rozhodně povedla, což stoprocentně platí i pro českou verzi knihy. Není to ale čtení pro každého a určitě ne pro vyslovené odpůrce zmíněného animovaného seriálu. Přesto však jde o knihu, kterou ani ten největší „hater“ nového kánonu nemůže označit za bezzubou výplň a román je velmi platnou součástí kanonické mytologie Star Wars.  

 

80 %

Komentáře